Nemocenská po výpovědi: Na co máte nárok a jak ji získat

Nárok na nemocenskou po skončení pracovního poměru

Po ukončení pracovního poměru může zaměstnanec stále čerpat nemocenskou, pokud splňuje zákonné podmínky. Ochranná lhůta pro nárok na nemocenskou činí 7 kalendářních dnů od skončení zaměstnání, během kterých musí být pracovní neschopnost uznána lékařem. Tato lhůta se vztahuje na všechny případy ukončení pracovního poměru, ať už se jedná o výpověď ze strany zaměstnance či zaměstnavatele, nebo dohodu o ukončení pracovního poměru.

V případě, že zaměstnanec onemocní během této sedmidenní ochranné lhůty, má nárok na nemocenské dávky stejně, jako kdyby byl stále v pracovním poměru. Výše nemocenské se vypočítává z průměrného výdělku za posledních 12 kalendářních měsíců před vznikem pracovní neschopnosti. První dva týdny nemoci v tomto případě již nehradí zaměstnavatel, ale přímo Česká správa sociálního zabezpečení, která vyplácí nemocenskou od prvního dne uznané pracovní neschopnosti.

Existují však situace, kdy může být ochranná lhůta delší než standardních 7 dní. To platí zejména pro těhotné ženy, u kterých ochranná lhůta trvá po celou dobu těhotenství, pokud zaměstnání skončilo v době těhotenství. Zvláštní podmínky platí také pro sezonní zaměstnance, u nichž se ochranná lhůta rovná době trvání posledního zaměstnání, maximálně však 7 kalendářních dnů.

Je důležité si uvědomit, že pokud člověk nastoupí do nového zaměstnání a následně v ochranné lhůtě z předchozího zaměstnání onemocní, nemůže si vybrat, ze kterého pojištění bude nemocenské čerpat. Vždy se postupuje podle aktuálního pojištění, tedy podle nového zaměstnání. Ochranná lhůta se uplatní pouze v případě, že osoba není nikde pojištěna.

Zaměstnanec musí také splnit podmínku účasti na nemocenském pojištění, která činí minimálně 3 měsíce před vznikem pracovní neschopnosti. Pokud tato podmínka není splněna, nárok na nemocenskou nevzniká ani v ochranné lhůtě. Výjimku tvoří případy, kdy pracovní neschopnost vznikla následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Pro získání nemocenské v ochranné lhůtě je nezbytné navštívit lékaře, který vystaví příslušné potvrzení o pracovní neschopnosti. Toto potvrzení je třeba neprodleně doručit na příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení, která následně rozhodne o přiznání dávky. Nemocenská může být vyplácena až po dobu 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti, přičemž tato doba může být za určitých podmínek prodloužena.

V případě, že člověk během pobírání nemocenské v ochranné lhůtě nastoupí do nového zaměstnání, musí tuto skutečnost neprodleně oznámit ČSSZ. Výplata nemocenského z ochranné lhůty bude ukončena a případné další trvání pracovní neschopnosti bude hrazeno z nového pojistného poměru.

Ochranná lhůta 7 dnů po ukončení práce

Po skončení pracovního poměru má zaměstnanec nárok na tzv. ochrannou lhůtu, která trvá 7 kalendářních dnů od ukončení práce. Tato lhůta představuje důležitou pojistku pro případy, kdy člověk onemocní krátce po skončení zaměstnání. Během této doby má bývalý zaměstnanec stále nárok na nemocenské dávky, i když už není v pracovním poměru. Je důležité si uvědomit, že ochranná lhůta začíná běžet hned následující den po dni, kdy pracovní poměr skončil.

Pokud tedy zaměstnanec onemocní v průběhu této sedmidenní ochranné lhůty, má nárok na nemocenské dávky stejně, jako kdyby byl stále zaměstnaný. Výše nemocenského se v takovém případě vypočítává z příjmů, kterých dosahoval v předchozím zaměstnání. Pro získání nároku na nemocenské v ochranné lhůtě musí být splněny stejné podmínky jako během trvání pracovního poměru - tedy především potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti od lékaře.

Je třeba zdůraznit, že ochranná lhůta se vztahuje pouze na nemocenské pojištění, nikoli na další typy pojištění. Ochranná lhůta se také neuplatní v případech, kdy zaměstnanec přechází bezprostředně do jiného zaměstnání, kde je opět nemocensky pojištěn. V takovém případě se ochranná lhůta z předchozího zaměstnání přerušuje a začíná běžet nová ochranná lhůta z nového pracovního poměru.

Existují také specifické situace, kdy může být ochranná lhůta kratší než 7 dnů. Například pokud pracovní poměr trval kratší dobu než 7 kalendářních dnů, ochranná lhůta trvá pouze tolik dnů, kolik trval pracovní poměr. U zaměstnání malého rozsahu nebo dohody o provedení práce se ochranná lhůta neuplatňuje vůbec.

Pro těhotné ženy platí zvláštní pravidla - jejich ochranná lhůta pro účely peněžité pomoci v mateřství činí 180 kalendářních dnů od skončení zaměstnání. Toto ustanovení má zajistit ochranu žen, které otěhotní krátce po skončení pracovního poměru.

Nárok na nemocenské v ochranné lhůtě zaniká, pokud po skončení dosavadního zaměstnání vznikne nárok na některou z následujících dávek: starobní důchod, invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nebo rodičovský příspěvek. V těchto případech se předpokládá, že osoba již má zajištěn jiný zdroj příjmu.

Je důležité také vědět, že pokud člověk onemocní poslední den ochranné lhůty, nárok na nemocenské mu vznikne a trvá po celou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti. Nemocenské se v takovém případě vyplácí i po uplynutí ochranné lhůty, a to až do ukončení pracovní neschopnosti nebo do uplynutí podpůrčí doby.

Výše nemocenské dávky při pracovní neschopnosti

Při pracovní neschopnosti v průběhu výpovědní doby nebo po skončení pracovního poměru má zaměstnanec nárok na nemocenské dávky, pokud splňuje zákonné podmínky. Výše nemocenské se vypočítává z průměrného denního příjmu za rozhodné období, kterým je zpravidla 12 kalendářních měsíců před vznikem pracovní neschopnosti. V prvních 14 dnech pracovní neschopnosti poskytuje náhradu mzdy zaměstnavatel, přičemž první tři dny jsou takzvanou karenční dobou, kdy se náhrada mzdy neposkytuje.

Od 15. dne pracovní neschopnosti přebírá výplatu dávek Česká správa sociálního zabezpečení. Výše nemocenské činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu od 15. do 30. dne trvání pracovní neschopnosti, 66 % od 31. do 60. dne a 72 % od 61. dne trvání pracovní neschopnosti. Denní vyměřovací základ se stanovuje tak, že se započitatelný příjem zúčtovaný v rozhodném období dělí počtem kalendářních dnů připadajících na toto období.

Je důležité si uvědomit, že pokud pracovní neschopnost vznikne až po skončení pracovního poměru, musí být splněna takzvaná ochranná lhůta. Ochranná lhůta pro nárok na nemocenské činí 7 kalendářních dnů ode dne skončení zaměstnání. V případě, že zaměstnání trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta pouze tolik dnů, kolik trvalo poslední zaměstnání.

Při výpočtu nemocenské se uplatňují redukční hranice, které se každoročně upravují. První redukční hranice se započítává z 90 %, druhá redukční hranice z 60 % a třetí redukční hranice z 30 %. Částka nad třetí redukční hranicí se nezohledňuje vůbec. Tento systém zajišťuje, že výše nemocenské je proporcionální k předchozímu výdělku, ale zároveň je stanovena její maximální výše.

V případě dlouhodobé pracovní neschopnosti je možné požádat o invalidní důchod, pokud zdravotní stav odpovídá podmínkám stanoveným zákonem. Nemocenské dávky lze pobírat maximálně po dobu 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti. V některých případech může být tato doba prodloužena až o 350 kalendářních dnů, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době nabude pracovní schopnosti.

Zaměstnanec musí během pracovní neschopnosti dodržovat léčebný režim stanovený lékařem a umožnit kontrolu jeho dodržování. Porušení těchto povinností může vést ke krácení nebo odnětí nemocenské dávky. Při pobírání nemocenské po skončení pracovního poměru je obzvláště důležité dodržovat všechny předepsané povinnosti, protože jejich porušení může mít závažnější důsledky než během trvání pracovního poměru. Nemocenské dávky jsou osvobozeny od daně z příjmu a nepodléhají odvodům na sociální a zdravotní pojištění.

Podmínky pro získání nemocenské po výpovědi

Nárok na nemocenskou dávku po ukončení pracovního poměru není automatický a je třeba splnit několik důležitých podmínek. Základním předpokladem je účast na nemocenském pojištění v době vzniku pracovní neschopnosti. Ochranná lhůta, která zajišťuje nárok na nemocenské i po skončení zaměstnání, trvá 7 kalendářních dnů od ukončení pracovního poměru. V případě, že předchozí pojištění trvalo kratší dobu než 7 dnů, je ochranná lhůta stejně dlouhá jako doba předchozího pojištění.

Pro získání nemocenské po výpovědi je zásadní, aby pracovní neschopnost vznikla během této ochranné lhůty. Pokud tedy onemocníte nebo utrpíte úraz v této době, máte nárok na nemocenské dávky stejně, jako kdybyste byli stále zaměstnaní. Je důležité si uvědomit, že ochranná lhůta se počítá od skutečného ukončení pracovního poměru, nikoliv od data doručení výpovědi.

Další podmínkou je řádné doložení pracovní neschopnosti prostřednictvím lékařského potvrzení. Lékař musí potvrdit, že váš zdravotní stav skutečně neumožňuje výkon práce. Toto potvrzení je nutné doručit na příslušnou správu sociálního zabezpečení, která následně rozhoduje o přiznání dávky. V případě, že jste již evidováni na úřadu práce, je nutné o vzniku pracovní neschopnosti informovat také tento úřad.

Výše nemocenské se vypočítává z příjmů za posledních 12 kalendářních měsíců před vznikem pracovní neschopnosti. První tři dny pracovní neschopnosti jsou takzvané karenční dny, během kterých se nemocenská nevyplácí. Od čtvrtého dne pracovní neschopnosti činí výše dávky 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu.

Je třeba mít na paměti, že během pracovní neschopnosti musíte dodržovat léčebný režim stanovený lékařem. To zahrnuje především dodržování doby vycházek a přítomnost na uvedené adrese v době kontrol. Porušení těchto pravidel může vést ke krácení nebo dokonce odnětí nemocenské dávky.

V případě dlouhodobější pracovní neschopnosti přesahující ochrannou lhůtu nárok na nemocenskou nezaniká. Pokud pracovní neschopnost vznikla v ochranné lhůtě, nemocenská se vyplácí po celou dobu trvání pracovní neschopnosti, maximálně však 380 kalendářních dnů od jejího vzniku. Během pobírání nemocenské je také možné uzavřít nový pracovní poměr, ale nástup do zaměstnání je možný až po ukončení pracovní neschopnosti a se souhlasem ošetřujícího lékaře.

Pro úspěšné získání nemocenské po výpovědi je klíčové jednat rychle a správně. Všechny potřebné dokumenty je nutné dodat včas a v požadované formě. Správa sociálního zabezpečení může provádět kontroly dodržování léčebného režimu, proto je důležité být na tyto kontroly připraven a dodržovat všechna stanovená pravidla.

Když vám zaměstnavatel dá výpověď, nemocenská vás nezachrání. Výpovědní doba běží dál, i když jste nemocní. Znalost svých práv je klíčem k ochraně.

Radmila Procházková

Délka vyplácení nemocenské po skončení zaměstnání

Po ukončení pracovního poměru má zaměstnanec stále nárok na nemocenské dávky, pokud onemocní v tzv. ochranné lhůtě. Ochranná lhůta v případě nemocenského pojištění trvá 7 kalendářních dnů od skončení zaměstnání. To znamená, že pokud v této době nastane pracovní neschopnost, má bývalý zaměstnanec nárok na nemocenské dávky, jako kdyby byl stále zaměstnán.

Existují však specifické případy, kdy může být ochranná lhůta delší. Například u žen, které ukončily zaměstnání v době těhotenství, činí ochranná lhůta pro nemocenské tolik kalendářních dnů, kolik trvalo jejich poslední zaměstnání, maximálně však 180 kalendářních dnů. Toto pravidlo poskytuje větší ochranu těhotným ženám v období, kdy jsou zvláště zranitelné.

Délka vyplácení nemocenské po skončení zaměstnání není nijak omezena samotným faktem ukončení pracovního poměru. Nemocenské dávky se vyplácejí po celou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti, maximálně však 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti. V případě některých závažných onemocnění může být tato doba na základě rozhodnutí posudkového lékaře prodloužena až o dalších 350 dní.

Je důležité si uvědomit, že nárok na nemocenské vzniká pouze tehdy, pokud pracovní neschopnost začala v době trvání ochranné lhůty. Pokud tedy bývalý zaměstnanec onemocní například 10 dní po skončení zaměstnání, tedy po uplynutí standardní sedmidenní ochranné lhůty, nárok na nemocenské mu již nevzniká. V takovém případě je vhodné se co nejdříve zaregistrovat na úřadu práce, kde může vzniknout nárok na podporu v nezaměstnanosti.

Výše nemocenského se vypočítává z průměrného výdělku za předchozích 12 kalendářních měsíců před vznikem pracovní neschopnosti. První tři dny pracovní neschopnosti se označují jako karenční doba, během které se nemocenské neposkytuje. Od čtvrtého dne dočasné pracovní neschopnosti činí výše nemocenského 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu.

V případě, že pracovní neschopnost vznikla ještě v době trvání pracovního poměru a přesahuje do období po jeho skončení, nemá tato skutečnost vliv na další výplatu nemocenského. Dávky budou nadále vypláceny za stejných podmínek, jako kdyby pracovní poměr stále trval. Je však nutné dodržovat léčebný režim a podrobovat se kontrolám jeho dodržování, které provádí příslušná okresní správa sociálního zabezpečení.

Pokud během pobírání nemocenského po skončení zaměstnání nastoupí pojištěnec do nového zaměstnání, je povinen tuto skutečnost oznámit okresní správě sociálního zabezpečení. Nástup do nového zaměstnání v době trvání pracovní neschopnosti může mít vliv na další výplatu nemocenského, proto je vždy lepší vyčkat do ukončení pracovní neschopnosti.

Povinnosti zaměstnance při čerpání nemocenské

Zaměstnanec má během čerpání nemocenské řadu důležitých povinností, které musí dodržovat i v případě, že se nachází ve výpovědní době. Základní povinností je dodržování léčebného režimu, který stanovil ošetřující lékař. To zahrnuje především dodržování stanovených vycházek a času, kdy musí být pacient zastižitelný v místě pobytu během pracovní neschopnosti.

V případě, že zaměstnanec čerpá nemocenskou během výpovědní doby, musí o této skutečnosti neprodleně informovat svého zaměstnavatele. Oznámení o pracovní neschopnosti je nutné doručit zaměstnavateli nejpozději do tří pracovních dnů od jejího vzniku. Zaměstnanec je také povinen sdělit zaměstnavateli adresu místa pobytu během pracovní neschopnosti, pokud se liší od adresy trvalého bydliště.

Další klíčovou povinností je součinnost při kontrole dodržování léčebného režimu. Zaměstnanec musí umožnit kontrolu jak ze strany zaměstnavatele, tak i příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Pokud není zastižen v místě pobytu během stanovené doby nebo poruší jiným způsobem léčebný režim, může mu být nemocenská krácena nebo zcela odejmuta.

V průběhu pracovní neschopnosti je zaměstnanec povinen zdržet se jakékoliv činnosti, která by mohla prodloužit nebo zhoršit jeho zdravotní stav. To zahrnuje i zákaz vykonávání výdělečné činnosti v době pracovní neschopnosti, a to i v případě, že se jedná o činnost nesouvisející s hlavním pracovním poměrem.

Zaměstnanec musí také pravidelně navštěvovat svého ošetřujícího lékaře v termínech, které mu byly stanoveny, a podrobovat se předepsaným vyšetřením či léčebným procedurám. Při změně zdravotního stavu, která by mohla mít vliv na trvání pracovní neschopnosti, je nutné tuto skutečnost neprodleně oznámit ošetřujícímu lékaři.

V případě plánovaného pobytu mimo místo trvalého bydliště během pracovní neschopnosti je zaměstnanec povinen požádat o souhlas ošetřujícího lékaře. Ten může povolit změnu místa pobytu, pokud to neohrozí průběh léčby. O této změně musí být informován také zaměstnavatel.

Specifickou situací je čerpání nemocenské během výpovědní doby. V tomto případě nemá pracovní neschopnost vliv na běh výpovědní doby, která pokračuje bez ohledu na nemocenskou. Zaměstnanec však musí dodržovat všechny povinnosti související s pracovní neschopností až do jejího ukončení, a to i v případě, že výpovědní doba již skončila.

Po ukončení pracovní neschopnosti je zaměstnanec povinen dostavit se do zaměstnání v první pracovní den po ukončení nemocenské, pokud stále trvá pracovní poměr. Nedodržení této povinnosti může být považováno za porušení pracovní kázně s příslušnými důsledky.

Souběh nemocenské s podporou v nezaměstnanosti

V případě ukončení pracovního poměru se zaměstnanci často setkávají se situací, kdy potřebují řešit souběh nemocenské dávky a podpory v nezaměstnanosti. Tato problematika je poměrně komplexní a je třeba ji důkladně pochopit. Základním pravidlem je, že není možné pobírat nemocenskou a podporu v nezaměstnanosti současně. Pokud je člověk v pracovní neschopnosti již během výpovědní doby a tato neschopnost přetrvává i po skončení pracovního poměru, má nárok nejprve na nemocenské dávky. Teprve po ukončení pracovní neschopnosti může požádat o podporu v nezaměstnanosti na úřadu práce.

Je důležité vědět, že doba pobírání nemocenské se započítává do tzv. podpůrčí doby pro výplatu podpory v nezaměstnanosti. To znamená, že pokud je člověk například tři měsíce v pracovní neschopnosti po skončení zaměstnání, o tyto tři měsíce se zkrátí následné období pobírání podpory v nezaměstnanosti. Maximální podpůrčí doba pro nemocenskou je 380 kalendářních dnů, přičemž v některých případech může být prodloužena až na 730 dnů.

Zaměstnanec musí být obezřetný při načasování registrace na úřadu práce. Po ukončení pracovní neschopnosti má pouze tři pracovní dny na to, aby se zaregistroval jako uchazeč o zaměstnání. Pokud tuto lhůtu nedodrží, může přijít o nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo se mu může snížit její výše. Při registraci je nutné doložit všechny potřebné dokumenty, včetně potvrzení o ukončení pracovní neschopnosti.

V praxi často nastává situace, kdy zaměstnanec dostane výpověď a během výpovědní doby onemocní. V takovém případě se výpovědní doba nepřerušuje ani neprodlužuje, ale nemocenské dávky může pobírat i po jejím skončení. Nárok na nemocenskou trvá i po skončení pracovního poměru, pokud pracovní neschopnost vznikla v tzv. ochranné lhůtě, která činí 7 kalendářních dnů od skončení pojištění.

Pro výpočet nemocenské po skončení zaměstnání se použije průměrný výdělek z předchozího zaměstnání. První tři dny pracovní neschopnosti jsou takzvané karenční dny, kdy se nemocenská neposkytuje. Od čtvrtého dne činí výše nemocenské 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Pokud pracovní neschopnost trvá déle než 60 kalendářních dnů, zvyšuje se nemocenská na 66 % a po 30 dnech na 72 % redukovaného denního vyměřovacího základu.

Je také důležité zmínit, že během pobírání nemocenské není možné vykonávat výdělečnou činnost. Porušení tohoto pravidla může vést k odebrání dávek a případným sankcím. Po ukončení pracovní neschopnosti a následné registraci na úřadu práce je uchazeč povinen aktivně hledat zaměstnání a spolupracovat s úřadem práce při zprostředkování vhodného zaměstnání.

Doklady potřebné pro vyřízení nemocenské

Pro vyřízení nemocenské po ukončení pracovního poměru je nezbytné shromáždit několik důležitých dokumentů. Základním dokumentem je Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, které vystaví ošetřující lékař. Tento dokument se skládá z několika dílů, přičemž jeden díl slouží pro zaměstnavatele a druhý pro Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ). Je důležité, aby pacient tento dokument získal v den, kdy jeho pracovní neschopnost skutečně začíná.

Dalším nezbytným dokumentem je Potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), které bývalý zaměstnavatel musí vydat v poslední den pracovního poměru. Tento dokument obsahuje informace o době trvání pracovního poměru, výši příjmu a další relevantní údaje potřebné pro výpočet nemocenské. V případě, že zaměstnavatel tento dokument nevydá, je možné se obrátit na inspektorát práce.

Pro úspěšné vyřízení nemocenské je také potřeba doložit Přílohu k žádosti o dávku nemocenského pojištění. Tento formulář vyplňuje poslední zaměstnavatel a uvádí v něm údaje o výdělku za posledních 12 kalendářních měsíců před vznikem pracovní neschopnosti. Tyto informace jsou klíčové pro správný výpočet výše nemocenské.

V případě, že pracovní neschopnost vznikla po skončení zaměstnání, je nutné doložit také doklad o ukončení pracovního poměru. Může se jednat o výpověď, dohodu o ukončení pracovního poměru nebo jiný relevantní dokument. Tento doklad musí obsahovat přesné datum ukončení pracovního poměru a důvod jeho ukončení.

Pro osoby, které byly před vznikem pracovní neschopnosti vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání, je nutné doložit potvrzení z úřadu práce o době vedení v evidenci. Toto potvrzení musí obsahovat přesné datum zařazení do evidence a případně i datum ukončení evidence.

V některých případech může ČSSZ požadovat také další dokumenty, jako například potvrzení o studiu, pokud byl žadatel v rozhodném období studentem, nebo potvrzení o výkonu samostatné výdělečné činnosti. Všechny dokumenty musí být předloženy v originále nebo jako úředně ověřené kopie.

Je důležité zmínit, že při předkládání dokumentů na ČSSZ je nutné mít s sebou také průkaz totožnosti. Pokud za nemocného vyřizuje nemocenskou jiná osoba, musí mít plnou moc s úředně ověřeným podpisem zmocnitele. V případě, že některý z požadovaných dokumentů chybí nebo není správně vyplněn, může dojít k prodloužení doby vyřízení nemocenské nebo dokonce k jejímu zamítnutí.

Pro urychlení celého procesu je vhodné všechny dokumenty předem zkontrolovat a zajistit jejich úplnost. Zvláštní pozornost je třeba věnovat správnosti osobních údajů, dat a podpisů na všech dokumentech. V případě nejasností je možné se obrátit na pracovníky ČSSZ, kteří poskytnou potřebné informace a pomohou s vyřízením nemocenské.

Způsob výpočtu nemocenské po ukončení práce

Výpočet nemocenské dávky po ukončení pracovního poměru se řídí stejnými pravidly jako v případě, kdy je člověk stále zaměstnaný. Rozhodujícím faktorem pro výši nemocenské je průměrný denní příjem za rozhodné období, kterým je zpravidla 12 kalendářních měsíců před vznikem dočasné pracovní neschopnosti. Tento příjem se následně redukuje pomocí stanovených redukčních hranic, které se každoročně upravují.

Pro správný výpočet nemocenské je nutné nejprve stanovit denní vyměřovací základ. Ten získáme tak, že sečteme veškeré příjmy podléhající odvodu pojistného na sociální zabezpečení za posledních 12 měsíců a vydělíme je počtem kalendářních dnů v tomto období. Z takto získaného denního vyměřovacího základu se nemocenská vypočítá pomocí redukčních hranic, přičemž do první redukční hranice se započítává 90 % příjmu, do druhé 60 % a do třetí 30 % příjmu.

V případě ukončení pracovního poměru je důležité vědět, že ochranná lhůta pro nárok na nemocenské činí 7 kalendářních dnů od skončení zaměstnání. Pokud tedy v této době onemocníte, máte stále nárok na nemocenské dávky. Výjimkou je situace, kdy jste nastoupili do nového zaměstnání - v takovém případě ochranná lhůta z předchozího zaměstnání zaniká.

Nemocenská se vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti, přičemž první dva týdny již nejsou hrazeny zaměstnavatelem, jelikož pracovní poměr skončil. Výše nemocenského činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu od 15. do 30. dne trvání pracovní neschopnosti, 66 % od 31. do 60. dne a 72 % od 61. dne trvání pracovní neschopnosti.

Je třeba mít na paměti, že pro získání nemocenských dávek musíte splňovat podmínku účasti na nemocenském pojištění, která činí minimálně 3 měsíce v posledních 12 měsících před vznikem pracovní neschopnosti. Pokud jste byli zaměstnáni kratší dobu, nárok na nemocenské vám nevznikne, i když onemocníte během ochranné lhůty.

Při výpočtu nemocenské po ukončení práce se zohledňují pouze příjmy z ukončeného zaměstnání, nikoliv případné příjmy z jiných činností nebo dohod. Důležité je také včasné doručení neschopenky příslušné okresní správě sociálního zabezpečení, která nemocenské vyplácí. Výplata dávek probíhá zpětně za kalendářní měsíc, nejpozději do jednoho měsíce následujícího po dni, v němž byla OSSZ doručena kompletní dokumentace pro výplatu dávky.

Kontrola dodržování léčebného režimu

Zaměstnavatel i okresní správa sociálního zabezpečení mají právo kontrolovat, zda zaměstnanec v době pracovní neschopnosti dodržuje stanovený léčebný režim. Toto právo platí i v případě, že zaměstnanec čerpá nemocenskou po skončení pracovního poměru výpovědí. Kontrola může být provedena v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti zaměstnavatelem a následně okresní správou sociálního zabezpečení.

Během kontroly se ověřuje především dodržování povinnosti zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek. Tyto údaje jsou uvedeny na rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, které vystavuje ošetřující lékař. Pokud není zaměstnanec zastižen v místě pobytu během stanovené doby, může to mít závažné důsledky pro výplatu nemocenských dávek.

V případě zjištění porušení léčebného režimu může být nemocenská krácena nebo zcela odejmuta. Při první kontrole může být sankce až do výše 50 % nemocenské, při opakovaném porušení může dojít k úplnému odebrání dávky. Je důležité si uvědomit, že kontrola může být provedena i opakovaně a v různých denních dobách, včetně víkendů a svátků.

Zaměstnanec má povinnost umožnit provedení kontroly a prokázat svou totožnost. Kontrolní pracovník se musí prokázat průkazem kontrolora a má právo vstoupit do obydlí nemocného pouze s jeho souhlasem. V případě, že zaměstnanec není zastižen, zanechá kontrolor oznámení o provedené kontrole s výzvou, aby se dostavil na příslušné pracoviště OSSZ k podání vysvětlení.

Zvláštní pozornost je věnována kontrolám v případech, kdy pracovní neschopnost vznikla těsně před nebo po skončení pracovního poměru. Důvodem je prevence případného zneužívání systému nemocenského pojištění. Zaměstnanec by měl proto dbát zvýšené opatrnosti a důsledně dodržovat všechny stanovené povinnosti.

Pokud má zaměstnanec vážný důvod k opuštění místa pobytu mimo dobu povolených vycházek (například návštěva lékaře nebo lékárny), měl by o tom předem informovat svého ošetřujícího lékaře a mít o tom doklad. V případě změny místa pobytu v době pracovní neschopnosti je nutné tuto změnu předem nahlásit ošetřujícímu lékaři i příslušné OSSZ.

Nedodržování léčebného režimu může být považováno za přestupek, za který může být uložena pokuta až do výše 20 000 Kč. Proto je v zájmu každého nemocného zaměstnance, aby stanovená pravidla důsledně dodržoval a vyvaroval se tak možným komplikacím a finančním postihům.